PID (Pražská integrovaná doprava)

organizátor: logo ROPID zřizovatel: logo hl. m. Praha partner: logo Středočeský 

kraj
dnes: Čtvrtek 18.12.2014 10:27, provoz podle pracovního dne
zítra: Pátek 19.12.2014, provoz podle pracovního dne

zveřejněno: 22.6.2012 21:50      poslední změna: 11.6.2014

Linka S7

Obsah

Základní informace
Odkazy
Informace o lince S7
Kam na výlet s linkou S7
Fotogalerie

 

Základní informace  

S7 Úvaly – Praha hl.n. – Řevnice – Beroun
PID Úvaly – Praha hl.n. – Řevnice – Beroun
Plná integrace Úvaly – Praha hl.n. – Řevnice – Beroun

S7 Intervaly (min) Rozsah provozu (cca)
úsek PD ráno PD dopoledne PD odpoledne Sobota a neděle Pracovní den Sobota a neděle
Úvaly – Praha hl.n. 30 - 30 - 5:30-20:00 -
Praha hl.n. – Praha-Radotín 10-15 30 10-20 30 4:20-0:35 4:20-0:35
Praha-Radotín – Řevnice 10-20 30 10-20 30-60 4:05-0:55 4:35-0:55
Řevnice – Beroun 30 30-60 30 30-60 3:50-1:10 4:20-1:10

S7

Vozidla
Elektrická jednotka řady 471 (CityElefant) Výrobce Škoda Vagonka a.s.
Počet vozů v jednotce 3
Délka 79,2 m
Maximální rychlost 140 km/h
Počet sedadel 287 / 23 *
Bezbariérovost ano
Počet míst pro cyklisty 6
* 2. / 1. třída

 

Odkazy 

Zastávkový jízdní řád.

Kartičkový jízdní řád.

Schéma linek S.

 

Informace o lince S7 

Linka S7 je jednou z nejvytíženějších železničních linek v rámci Pražské integrované dopravy. Zajišťuje spojení Prahy a regionu Dolního Poberouní, kde leží několik významných měst, jejichž obyvatelé preferují železniční dopravu. Označení S7 linka nese od 9. prosince 2007. Od 12. prosince 2010 byly vybrané spoje ve špičkách pracovního dne prodlouženy z pražského Hlavního nádraží do Úval a linka S7 se stala první plnohodnotnou průjezdnou linkou regionální železniční dopravy vedenou přes území Prahy.

Prodloužení do Úval bylo možné díky dokončení staveb Nového spojení mezi stanicemi Praha hl.n. a Praha-Libeň a modernizace trati Praha-Libeň – Praha-Běchovice v roce 2010. Historický vývoj úseku Praha – Úvaly byl popsán u linky S1, na tomto místě se budeme věnovat pouze úseku Praha – Beroun.

Vedení železniční trati Praha – Plzeň údolím Berounky bylo poprvé zvažováno na konci dvacátých letech 19. století při přípravě koněspřežné železnice. Složitý skalnatý terén v úzkém údolí před Berounem odklonil směr koňky přes Kladno a Lány, přestože zde bylo zapotřebí složitě sklesat k Berounce údolím Klíčavy (tento úsek se již nepodařilo realizovat a trať skončila v Lánském polesí). Plány na výstavbu železnice mezi Prahou a západočeskou metropolí se objevovaly i v dalších letech (v některých případech se jednalo o velmi odvážně navržené trasy, z nichž např. jedna na Malé Straně úrovňově křížila Karlův most), ale realizace se přiblížila teprve v roce 1855, kdy bylo uděleno povolení k předběžným pracím pro stavbu dráhy z Prahy do Plzně a dále do Bavorska. V září 1858 bylo mezivládní dohodou Rakouska a Bavorska určeno, že styčným bodem sítí obou drah se stane Fürth.

V září 1859 byla udělena koncese sdružení železničních stavebních podnikatelů bratří Kleinů a Vojtěcha Lanny, Pražské železářské společnosti a finančníků Lindheima a Richtra. Stavbu dráhy obstarala firma bratří Kleinů a Vojtěcha Lanny. Konečná zvolená trasa vedla z Prahy po levém břehu Vltavy a Berounky. U Mokopes přecházela na pravý břeh a směřovala do Berouna. Zde se od řeky odpoutala a ve stoupání přes Zdice a Hořovice mířila ke Zbirohu. Odtud klesala přes Rokycany do Plzně. Pražské nádraží bylo situováno na předměstí Smíchov, kde trať hlavově končila a nebyla propojena se stávajícími pražskými tratěmi Rakouské společnosti státní dráhy (Brno/Olomouc - Praha - hranice se Saskem).

Stavba trati z Prahy do Plzně nazvané České severní dráha započala v říjnu 1860. Přestože bylo třeba vybudovat několik významných staveb (např. most u Mokropes) a i když trať v únoru 1862 postihla povodeň, stavba byla dokončena za necelé dva roky. Dlouho se protahovala výstavba nádraží na Smíchově. Slavnostní zahájení provozu České západní dráhy mezi Prahou a Plzní proběhlo 14. července 1862. Protože vlaky z Plzně ke státní hranici jezdily již od října 1861, získala tak Praha přímé železniční spojení s Bavorskem.

O necelých deset let později do Prahy mířilo několik dalších železničních tratí a nezbytností se jevilo vzájemné propojení jejich koncových stanic. Bylo zřejmé, že varianta přes Malou Stranu (protínající Karlův most) není přijatelná. V listopadu 1866 se podmínka vybudování Pražské spojovací dráhy objevila v koncesních podmínkách Dráhy císaře Františka Josefa, která budovala spojení Vídně a Prahy přes Gmünd, Tábor a Benešov. Pro svoje nádraží zvolila prostor dnešního Hlavního nádraží a od Vršovic do něj zaústila pomocí tunelu pod Vinohrady. Ten byl využit i pro Pražskou spojovací dráhu, která byla vedena Nuselským údolím a Vltavu překonávala pomocí mostu pod Vyšehradem. Tím byla propojena obě smíchovská nádraží všech zdejších železničních společností s dnešním Hlavním nádražím, kde kromě trati směřující sem z jižních Čech měla končit i pražská odbočka Turnovsko – kralupsko – pražské dráhy. Dále byla zřízena i (nyní již zrušená) spojovací trať na Hrabovku, čímž byla připojena trať Rakouské společnosti státní dráhy. Stavba Pražské spojovací dráhy byla zahájena v roce 1870 a vzhledem k její náročnosti se podařilo provoz zahájit až 15. srpna 1872. Otevřena byla i stanice Praha-Vyšehrad, jejíž význam vzrostl v roce 1882, po otevření spojovací tratě z Vyšehradu do tehdejší stanice Nusle-Vršovice (nyní Praha-Vršovice). V roce 1888 vznikla ještě zastávka Královské Vinohrady umístěná v blízkosti Nuselských schodů.

Významnou otázkou řešenou železničními odborníky v období tzv. první republiky byla elektrizace. V květnu 1924 bylo rozhodnuto o pilotním projektu, pro který byla zvolena trať Praha – Plzeň. Podařilo se realizovat pouze skromnou část, elektrizaci tehdejšího Wilsonova (nyní Hlavního) nádraží a navazujících mezistaničních úseků – na Smíchov, do Vršovic-Nuslí, Vysočan a Libně horního nádraží (přes Vítkov i Hrabovku). Elektrizována byla i spojka Vyšehrad – Vršovice-Nusle. Zvolen byl stejnosměrný napájecí systém o napětí 1,5 kV. Jednotlivé dílčí úseky prováděly hned čtyři firmy, aby bylo možné prakticky prověřit různé konstrukce trakčního vedení. Také elektrické lokomotivy byly objednány od několika dodavatelů. Kromě závislých lokomotiv bylo dodáno i několik akumulátorových lokomotiv určených pro posun na nezatrolejovaných kolejích. Elektrický provoz v pražském uzlu byl zahájen 25. června 1926 akumulátorovými a 1. května 1928 závislými lokomotivami. Dálkové vlaky přijíždějící do pražského uzlu byly z parních lokomotiv na elektrické přepřahány v okrajových stanicích, přitom se dařilo dodržovat dnes neuvěřitelné časy přepřahů v délce pouhé 3 – 4 minuty! Nasazení elektrických lokomotiv významně zlepšilo hygienické podmínky v centru Prahy (především odkouření a hluk). Elektrizaci zbývajícího úseku do Plzně se nepodařilo uskutečnit, další elektrizační práce na síti československých železnic pokračovaly po druhé světové válce, kdy přednost dostaly jiné hlavní tahy orientované ve směru do Sovětského svazu nebo do Severočeské hnědouhelné pánve. Trať Praha – Beroun se elektrického provozu (stejnosměrnou napájecí soustavou o napětí 3 kV) dočkala až o několik desetiletí později v roce 1973.

Modernizace pražského železničního uzlu pokračovala i po druhé světové válce. Jednou z klíčových staveb byla tzv. Jižní spojka, která zajistila propojení seřazovacího nádraží Vršovice a spojovacích tratí na východě Prahy s berounskou tratí. Hlavním účelem bylo odvedení nákladní dopravy mimo centrální část pražského uzlu. Stavba byla zahájena v roce 1950 a probíhala značně chaoticky. Nejdříve byla budována nejnáročnější díla na trati - tunel v Malé Chuchli a především proslulý „Most Inteligence“ přes Vltavu v Braníku, který v dobách tuhého komunistického režimu stavěly protirežimní živly, kterými v podání nových vládnoucích elit byli vzdělaní lidé: právníci, lékaři, inženýři a další vysokoškolsky vzdělaní lidé nesplňující obraz dělnického a rolnického lidu. Most byl vybudován v letech 1951 - 1955, avšak pro neujasněnost dalšího postupu stavby nebyl dlouho používán. Teprve 30. května 1964 se podařilo do provozu uvést celou Jižní spojku. V souvislosti s její stavbou byla v roce 1955 přemístěna zastávka Chuchle (nyní Praha-Velká Chuchle) do nové polohy, která se nachází daleko od centra této místní části.

Jako zajímavost můžeme ještě předvést důkaz stavebního umu našich předků. V roce 1901 bylo zapotřebí provést výměnu železničního mostu pod Vyšehradem. Vzhledem k zatížení trati a nemožnosti odklonové trasy bylo nutné práce provést co nejrychleji. Nový most byl postaven na dřevěné lešení v sousedství původního mostu. Poté byla původní konstrukce odsunuta na další lešení a na její místo byl za pomoci různých mechanismů (vozíky, koule ve žlabech) tažených lany a řetězy přesunut nový most. Veškeré práce proběhly ve dnech 30. září – 2. října 1901. Celková doba výluky činila neuvěřitelných 36 hodin, skutečná doba pro vykonání prací byla pouhých 18 hodin! Nabízí se otázka, jak dlouho by obdobná akce trvala dnešním stavbařům?

Železniční trať mezi Prahou a Berounem čekají v nejbližších letech významné změny. Úsek Praha-Smíchov - Beroun by měl být modernizován jako nedílná součást III. železničního koridoru. Přitom by mělo dojít k přemístění zastávky Praha-Velká Chuchle blíže k zástavbě a probíhají i jednání o zřízení zastávky Praha-Radotín sídliště. V dalších letech je připravována výstavba zcela nové trati Praha - Beroun, která by měla být vedena v rozhodující části trasy v tunelu a měla by zajistit kvalitativně nové spojení Prahy s Berounem, Plzní a Bavorskem. Později by měl být modernizován i úsek mezi stanicemi Praha hl.n. a Praha-Smíchov. Zde by měla vzniknout nová železniční zastávka v oblasti Výtoně.

 

Kam na výlet s linkou S7 

Zajímavá místa v okolí železniční trati v úseku mezi železničními stanicemi Praha hlavní nádraží a Praha-Smíchov jsou popsaná u linky S65 a Pražského motoráčku.

Od žel. st. Praha-Smíchov je možné se vydat po neznačené trase k vjezdu do tramvajového obratiště a protější ulicí U Královské louky k chodníku podél břehu Vltavy směrem k železničnímu mostu, kde je přístaviště (1 km) přívozu P5 přes severní cíp ostrova Císařská louka na opačný břeh Vltavy. Z převozní lodi vystoupíme na Císařskou louku a přejdeme přes celý ostrov a po břehu Vltavy dojdeme k přístavišti Lihovar (3 km) přívozu P3. Po cestě podél břehu Vltavy lze pokračovat dál. Pokud však asi po 800 metrech odbočíme podél Prokopského potoka, můžeme dojít k podchodu v Malé Chuchli po staré silnici mezi železniční tratí a národní přírodní památkou Barrandovské skály, tzn. po naučné stezce Barrandovy skály a Chuchelský háj. Podchodem v Malé Chuchli (7 km) se vrátíme na cestu po břehu řeky. Za Modřanským jezem, u rybníčka po pravé straně cesty a v místech připojující se komunikace od zástavby Lahoviček, odbočuje k Vltavě pěšina (9 km) k přívozu P6, který pluje do blízkosti žel. st. Praha-Modřany zastávka (linky S8 a S80). Cesta po břehu poté vede podél Berounky, projde pod novým Lahovickým mostem (10 km) s nízkými rozhlednami na obou stranách a po krátkém úseku podél radotínského přístavu, který je třeba obejít po chodníku, se cesta vrátí na levý břeh Berounky, projde pod mostem Pražského okruhu (11 km) a u lávky (13 km) od radotínského kostelíka, která v roce 1995 nahradila o několik let dříve ukončené období sezónních pontonových lávek, se můžeme napojit na červenou značku, propojující Zvíkovec, Skryje a Beroun s Posázavskou stezkou.

Od budovy žel. st. Praha-Radotín se ke zmíněné červené značce dostaneme okolo železničního přejezdu a přes řízenou křižovatku k úřadu městské části a na lávku přes Berounku. Červená pokračuje přes lokalitu Žabovřesky a vrch Havlín na Zbraslavské náměstí (4 km), hlavní ulicí na most Závodu míru a na pravý vltavský břeh okolo žel. st. Praha-Zbraslav (5 km, linky S8 a S80). Kolem žel. zast. Jarov (8 km, linky S8 a S80) červená obchází vrch Homole s vyhlídkou, dotýká se naučné stezky Zvolská homole a prochází stejnojmennou přírodní rezervací. Červená pokračuje do Vraného n. Vlt., kde vede mimo asi 200 metrů vzdálenou železniční stanici (12 km, linky S8 a S80) a podél okraje zástavby Březové a Oleška (18 km) míří do údolí Zahořanského potoka, které opouští na železničním přejezdu v místě bývalé železniční zastávky Libřice (19 km) a okolo lávky (od r. 1905 do začátku 90. let silničního mostu) Starého davelského mostu vede k přístavišti osobních lodí, plujících mezi Prahou a Štěchovicemi, a k žel. st. Davle (20 km, linka S8).

Opačným směrem vede červená značka z Radotína často lesními úseky nad údolím Berounky v CHKO Český kras. Nejprve s označením E10 v hrotech směrovek, které rozlišuje mezinárodní evropskou turistickou trasu, začínající na Rujaně, v úseku z Varnsdorfu na hraniční přechod Studánky procházející po českém území, a ukončenou v Bolzanu nedaleko za rakousko-italskou hranicí. Dotýká se okraje přírodní rezervace Staňkovka, chráněné vzhledem k výskytu ohrožených rostlin a živočichů, pokračuje přes rozcestí Kulivá hora (5 km, zelená nad Černošicemi u Třebotova) a Vonoklasy (9 km) do pásu lesa mezi přírodní památku Krásná stráň a přírodní rezervaci Karlické údolí, které jsou obě ceněné nejen pro svoji vegetaci, ale také zde žijící drobné živočichy. Červená značka dále směřuje do obce Karlík (11 km). Z Vonoklas přes přírodní rezervaci sem lze dojít také po asi o kilometr delší žluté značce okolo zbytků valů bývalého hrádku Karlík. Červená za Mořinkou (14 km) vstupuje do NPR Karlštejn a pokračuje na rozcestí pod hradem Karlštejnem (16 km), odkud mezinárodní turistická trasa E10 směřuje po žluté do Zadní Třebaně (19 km, linky S7 a S76). Červená značka od hradu Karlštejna do Berouna je pojmenována Cesta Vojty Náprstka po zakladateli Klubu českých turistů a jedná se v současné době o nejstarší značenou cestu na našem území. Vede přes rozcestí u mohutného dubu Sedmi bratří (19 km, modrá do Mořiny) a rozcestí Kubrychtova bouda (21 km, žlutá do Srbska k lince S7), okolo Bubovických vodopádů (22 km) na Bubovickém potoce, které jsou zřetelné kromě suchých období, na rozcestí Boubová (24 km). Zde začíná modrá značka okolo přístupu (25 km) k Solvayovým lomům a podél přírodní památky Syslí louky u Loděnice k odbočce (28 km) k žel. st. Loděnice na lince S6.

Červená značka a Cesta Vojty Náprstka pokračují do Sv. Jana p. Skalou (26 km) a přes zalesněný kopec Herinky (27 km), okolo berounské nemocnice a po lávce železničního mostu (30 km) přes Berounku k žel. st. Beroun (31 km).

U železniční zastávky Černošice začínají tři turistické značky. Žlutá značka vede po lávce přes Berounku a proti proudu po pravém břehu podél chatové osady ke kazínské skále (2 km). Odtud je možné použít okružní modrou značku osadou Údolí hvězd (3 km) a okolo vysílače Cukrák (5 km) na Jíloviště (6 km, BUS) nebo méně bezpečný úsek po úzké skalní římse nad hladinou Berounky k potoku a jeho údolím na Jíloviště (5 km, BUS). Zelená značka stoupá na rozcestí Kulivá hora (2 km) a přes Třebotov (4 km) a Choteč (6 km) pokračuje okolo Prantlova mlýna na Radotínském potoce (7 km) do Chýnice (8 km) a Vysokého Újezda (13 km). Zelená odtud směřuje k odbočce k žel. st. Loděnice (18 km, linka S6). Modrá značka vede nejprve hlavní ulicí města Černošice v údolí potoka Švarcavy a poté stoupá lesními úseky do Vonoklas (4 km), odkud pokračuje jednou větví po okraji přírodní rezervace Kulivá hora do Třebotova (8 km) a druhou do Roblína (7 km) a Mořiny (10 km) a končí na rozcestí s červenou u dubu Sedmi bratří (12 km), odkud je možné pokračovat na hrad Karlštejn (13 km).

Trojice značek začíná také u železniční zastávky Všenory. Žlutá značka vede k okraji Černolic (4 km) a společně s brdskou hřebenovkou na rozcestí U Šraňku (5 km), odtud přes Řitku (8 km) a všechny její zmiňované zastávky do Líšnice (9 km). V této obci byly rozmístěny panely naučné stezky Líšnice. Žlutá pokračuje k žel. zast. Bojov (12 km, linka S80), a dále přes Hvozdnici (13 km), lokalitu Hvozdy a zástavbou Masečína (17 km) směřuje ke Kocábě (18 km) a jejím údolím do Štěchovic (22 km, BUS). Pod štěchovickou přehradou začíná naučná stezka Svatojánské proudy, která sleduje levý břeh Vltavy až ke slapské přehradě. Od podzimu 2012 bude stezka přerušena v úseku podél hráze štěchovické přehrady.

Zelená značka míří ze Všenor přes Jíloviště (4 km) na rozcestí U Nádrže (5 km). Modrá značka se Jílovišti vyhýbá, pod rychlostní silnicí vede podchodem u zastávky Jíloviště, rozcestí (4 km) a přes rozcestí U Nádrže (5 km) a Trnovou (6 km) pokračuje do Měchenic (9 km, linka S80).

U železniční stanice Dobřichovice začíná zelená značka a pokračuje přes lávku zástavbou obce na levém břehu, podél okraje Karlíka a po okraji přírodní památky Krásná stráň do Vonoklas (5 km). Školní Dobřichovická naučná stezka začíná u nádraží panelem věnovaným železnici, na němž je vyznačena také poloha ostatních tabulí. Modrá značka z Dobřichovic na své trase nabízí odbočku k vyhlídce z Hvížděnce (4 km) a pokračuje přes rozcestí U Šraňku a U Trojáku na brdské hřebenovce (5 km) sestupem okolo vrchu Kamenná k rozcestí tří modrých na okraji Řevnic (9 km) a k žel. st. Řevnice (10 km, linka S7). Modrá značka se odtud vrací přes rozcestí tří modrých (12 km) a rozcestí pod Strážným vrchem (13 km) k odbočce k jeskyni Babka (15 km) a pokračuje na rozcestí Jezírko (17 km), odkud je v téměř dvoukilometrovém úseku k zástavbě Halounů (19 km) značena jako mezinárodní evropská trasa E10. Modrá dále míří přes Svinaře (20 km) se zahradní důlní železnicí Svinaře do Litně k nádraží (23 km, linka S76) a přes Korno (26 km) do národní přírodní rezervace Koda s odbočkou ke Kodské jeskyni (28 km) a dále přes rozcestí a pramen Koda (29 km) do Tetína s odbočkou k pozůstatkům hradiště (32 km), na vyhlídku a k přírodní rezervaci Tetínské skály. Značka pokračuje po okraji městské části Zavadilka (34 km) k nádraží v Berouně (35 km) a na berounské náměstí (36 km).

Zelená značka vede přes centrum Řevnic a jedním směrem stoupá společně s modrou na rozcestí pod Strážným vrchem (3 km) a na vrch Skalku (5 km) s poustevnou, užívanou nyní kardinálem Vlkem, křížovou cestou, obnovenou budovou bývalého kláštera, využívanou pro sezónní výstavy, a také kostelem s interiérem ve stylu krápníkové jeskyně. V asi půlkilometrovém okruhu je zde rozmístěných několik tabulí naučné stezky Barokní areál Skalka. Začíná či končí zde také naučná stezka Mníšek pod Brdy, věnovaná také zdejšímu literárnímu hrdinovi Kájovi Maříkovi a jeho autorce Marii Wagnerové – vede po trase zelené značky až na náměstí F.X. Svobody v Mníšku pod Brdy (8 km, BUS). Žlutá značka odtud pokračuje přes sídliště a okolo hřbitova k žel. zast. Rymaně (10 km, linka S80). Opačným směrem z Řevnic míří přes zástavbu Halounů (4 km), myslivnu Rochota (7 km) a rozcestí Na Soudném (9 km), kde poblíž vrchu Vrážky kříží brdskou hřebenovku, do Kytína (11 km) a na Malou Svatou Horu (14 km).

Od železniční stanice Zadní Třebaň míří zelená značka přes zástavbu Bělče (3 km) a západně od stejnojmenné železniční zastávky do Litně (6 km, asi 500 metrů od nádraží na lince S76), přes vrchy Mramor a Šamor a přes Vinařice (10 km), mezi lomy (13 km) a přírodní rezervací Kobyla do lokality Tobolka (16 km) a přes národní přírodní rezervaci Koda do Tetína (19 km). Již zmíněná modrá značka odtud pokračuje do Berouna (24 km). Žlutá značka ze Zadní Třebaně – značená jako mezinárodní evropská trasa E10 – končí v Halounech (5 km). Opačným směrem žlutá směřuje po lávce přes Berounku a přes Hlásnou Třebaň (1 km) na rozcestí s červenou značkou – Cestou Vojty Náprstka – pod hradem Karlštejn (4 km), odkud sestupuje k mostu přes řeku k železniční stanici Karlštejn (6 km, linka S7).

Na silnici v údolí k hradu Karlštejnu začíná nedaleko Berounky větev naučné stezky Karlštejn, která se k základní trase připojuje na rozcestí Kubrychtova bouda. Celá základní trasa naučné stezky je okružní, asi 11 kilometrů dlouhá a začíná i končí na levém břehu Berounky u mostu v Srbsku. Naučná stezka je vyznačena většinou po trasách pěších turistických cest. Společná část neopomíjí Bubovické vodopády na červené značce – Cestě Vojty Náprstka – ani klášter ve Sv. Janu pod Skalou.

Od železniční zastávky Srbsko se rozbíhají žluté značky. První z nich vede národní přírodní rezervací Koda přes rozcestí Koda (3 km) a lokalitu Tobolka (4 km) ke Koněpruským jeskyním (7 km). Zde se setkává s asi 4 kilometry dlouhou naučnou stezkou Zlatý kůň v národní přírodní památce Zlatý kůň a přírodní rezervaci Kobyla, která seznamuje kromě penězokazecké minulosti také s historií a vizí těžby kamene, významem pastvy ovcí a koz či postupným zarůstáním lomů různými dřevinami. U zbytku vrchu Kotýz (8 km), který je součástí stejnojmenné národní přírodní památky, končí přibližně 4 kilometrová naučná stezka Koukolova hora – Kotýz. Využívá značení turistických cest a začíná u osady Slavíky, asi 1,5 km od žluté značky. Žlutá společně se stezkou vede k odbočce k jeskyni Jelínkův most (9 km) u nedaleké vyhlídky a okolo jeskyně Aksamitova brána a Havlíčkův mlýn na Suchomastském potoce (10 km) na rozcestí pod Koukolovou horou (12 km). Naučná stezka odtud pokračuje po zelené přes vrchol (s odbočkou na vyhlídku) k osadě Slavíky (13 km). Žlutá vede k 1 km vzdálené železniční zastávce Beroun-Popovice (13, resp. 15 km, linky S60 a S70).

Druhý směr žluté spojuje Srbsko s Kubrychtovou boudou (3 km) na Cestě Vojty Náprstka, červené značce mezi Karlštejnem a Berounem. Třetí žlutá značka ze Srbska vede po levém břehu řeky proti proudu přes lokalitu Hostim (4 km) a Sv. Jana pod Skalou (6 km) téměř k mostu (7 km) přes dálnici u Vráže (u Berouna), odkud se vrací k červené značce na kopec Herinky (9 km). Obě naposledy zmiňované větve žluté využívá již popisovaná naučná stezka Karlštejn.

Po levém břehu je možné pokračovat po neznačené cestě do Berouna. Také zde se můžeme setkat s panelem vodácké naučné stezky Berounka. Ve více než 60kilometrovém úseku řeky od Zvíkovce po Hlásnou Třebaň najdeme její panely vždy na levém břehu.

Zelená značka spojuje Srbsko přes Hostim (4 km) s rozcestím U Lomu (6 km) na modré značce do obce Loděnice. Trasu zelené využívá naučná stezka Svatojánský okruh a je z ní dobrý přístup do skanzenu Solvayovy lomy.

Výlety z Berouna jsou popsané u linky S70.

 

 

Fotogalerie 

 

Linka S7
Autor: ROPID
Popis: Beroun

Linka S7
Autor: ROPID
Popis: Beroun

Linka S7
Autor: ROPID
Popis: Beroun

Linka S7
Autor: ROPID
Popis: Žel. zast. Černošice

Linka S7
Autor: ROPID
Popis: Dobřichovice - zámek

Linka S7
Autor: ROPID
Popis: Karlštejn - hrad

Linka S7
Autor: ROPID
Popis: Žel. st. Praha-Radotín

Linka S7
Autor: ROPID
Popis: Žel. st. Praha-Smíchov

Linka S7
Autor: ROPID
Popis: Tetín - výhled nad Berounku

Linka S7
Autor: ROPID
Popis: Velká Amerika



Zpět do rubriky: Vlakové linky S