Obsah

Základní informace
Odkazy
Informace o lince S80
Kam na výlet s linkou S80
Fotogalerie

Základní informace  

Odkazy 

Zastávkový jízdní řád.

Kartičkový jízdní řád.

Schéma linek S.

Informace o lince S80 

Linka S80 vznikla 14. prosince 2008 vyčleněním vlaků jedoucích mezi Prahou a Dobříší, popř. mezi Vraném nad Vltavou a Dobříší z dosud zde provozované linky S8. Linka S80 obsluhuje dobříšskou větev populární trati „Posázavského Pacifiku“.

Její historie se začíná v prvním období budování místních drah na počátku osmdesátých let 19. století. Pro potřeby zásobování cukrovaru v Modřanech se rozhodla specializovaná lokálková společnost České obchodní dráhy vybudovat krátkou přípojnou trať z tehdejší stanice Nusle-Vršovice do Modřan. Společnost vedená známým železničním stavitelem Janem Muzikou zahájila stavbu v létě 1881 a již 26. listopadu 1881 mohla být zahájena nákladní doprava, kterou cukrovar v probíhající kampani jistě přivítal. Ostatně hlavním úkolem nové dráhy byly přepravy pro tento podnik. Osobní doprava byla zahájena až 1. března 1882. Vlastník krátké místní dráhy se rychle měnil. Od července 1885 trať vlastnila Rakouská společnost místních drah. Od roku 1887 začaly provoz zajišťovat státní dráhy a od počátku roku 1894 byla dráha zestátněna.

Zdánlivě nenápadná odbočná dráha se o několik let později stala zárodkem rozsáhlé sítě místních drah zajišťujících dopravní obsluhu Dolního Posázaví i kraje rozprostírajícího se pod jižním úbočí Hřebenů (někdy nepřesně označovaných Brdy). To již bylo ve druhém období výstavby místních drah, když jejich vznik začala masivně podporovat Česká země. Počátkem devadesátých let 19. století vzniklo sdružení místních zájemců pro výstavbu trati z Modřan po pravém břehu Vltavy a Sázavy do Čerčan s odbočkou do Dobříše a se spojkou z Modřan přes Vltavu k České západní dráze do Chuchle. Chuchelskou spojku se pro vysoké náklady na stavbu mostu přes Vltavu nepodařilo realizovat, ostatní části záměru se již podařilo naplnit.

V únoru 1894 Zemský sněm souhlasil s zemskou zárukou, výstavbu trati podpořil i stát převzetím kmenových akcií. V březnu 1895 byla vydána koncese povolující výstavbu trati. Ponecháme nyní stranou čerčanskou větev trati a věnujme se výhradně úseku mezi Modřany a Dobříší. Jeho stavba byla zahájena na konci roku 1895 a probíhala poměrně rychle, neboť většinou vede poměrně příznivým terénem. Jedinou překážku mezi Modřany a Vraným tvoří skalnatý masiv u Jarova, který musel být překonán 390 m dlouhým tunelem. U Skochovic bylo třeba překonat Vltavu velkým ocelovým příhradovým mostem položeným šikmo přes řeku, částečně navíc v oblouku. Množství umělých staveb muselo být vybudováno ještě v úzkém údolí Bojovského potoka mezi Měchenicemi a Čisovicemi, kde bylo třeba prorazit jeden krátký tunel u Klínce. Z Čisovic trať mířila po polích, lukách či lesy do Dobříše. Trať mohla být uvedena do provozu 22. září 1897. Dosud zapomenutý kraj se dočkal snadné přístupnosti z Prahy, což podpořilo rozvoj místního průmyslu. Málokdo v té době tušil, že z ospalé lokálky s několika vlaky denně se za několik desetiletí stane silně vytížená rekreační trať, která se stane synonymem rozvoje turistiky, trampingu a nakonec i chataření u nás. Bližší popis těchto událostí ponecháme k lince S8, neboť čerčanská větev trati, trampy hbitě pojmenované přiléhavým názvem „Posázavský Pacifik“, se díky tomu stala legendou, která vstoupila i do populárních písní.

Na tomto místě se soustředíme na stavební změny na trati. V tomto směru se v úseku Modřany - Dobříš neudálo mnoho zajímavého. Vzpomeňme pouze nutnou úpravu Měchenického mostu přes Vltavu při stavbě Vranské přehrady. V roce 1935 musela být o 2,75 m zvýšena jeho niveleta. Po dobu rekonstrukce byla doprava převedena na provizorní přeložku v podobě železné nosné konstrukce na dřevěných bárkách. Na konci 20. století začala trať „Posázavského Pacifiku“ značně chátrat, a tak bylo zapotřebí rozsáhlejších stavebních zásahů. V letech 1998 a 2000 byl proto komplexně opraven most přes Vltavu mezi Skochovicemi a Měchenicemi. V roce 2007 byl opraven i Jarovský tunel, kde již delší dobu mohly vlaky jezdit maximální rychlostí jen 10 km/h. Průběžně pokračovaly i další opravné práce, v současné době je zapotřebí ještě dokončit opravu železničního svršku především v úseku mezi Měchenicemi a Mníškem pod Brdy.

Daleko bohatší je historie pražského úseku mezi Vršovicemi a Modřany. V době zahájení provozu byly na trati čtyři stanice: Nusle-Vršovice, Krč, Braník-Hodkovičky a Modřany. Ve Vršovicích měla místní dráha zřízeno vlastní nádraží nacházející se pod vrchem Bohdalcem, které bylo ale v roce 1883 zrušeno a vlaky zajížděly do „hlavního“ vršovického nádraží. V roce 1900 byla otevřena zastávka Michle u portálu bohdaleckého tunelu, v roce 1933 ji následovala zastávka Spořilov. V říjnu 1937 vznikla zastávka Modřany městys (později Modřany zastávka), která obyvatelům této tehdy samostatné obce zlepšila dostupnost železnice.

V průběhu let se postupně zlepšovaly směrové poměry na trati. V lednu 1926 bylo upraveno vedení trati v Modřanech. V roce 1929 byl z důvodu plánované stavby vlečky do michelské plynárny snesen Michelský tunel, který byl nahrazen zářezem. V květnu 1930 byly dokončeny úpravy trati mezi Michlí a Spořilovem spojené se stavbou ocelových mostů přes bývalou Táborskou ulici a přes Botič. Největší změny proběhly na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století v souvislosti se stavbou Jižní spojky, která v úseku mezi Spořilovem a Krčí měla být vedena v souběhu s tratí do Modřan. Pod vrchem Homole nedaleko Kačerova byl prokopán hluboký zářez, který byl budován v letech 1958 - 1960 při zachování provozu na původní trati. Vlastní výluka na propojení staré a nové trati trvala pouze několik srpnových dní roku 1960. Upravená trať odstranila obtížné sklonové a směrové poměry v tomto úseku. Po úpravách vedení trati již nebyla obnovena spořilovská zastávka. V souvislosti se stavbou Jižní spojky bylo v roce 1963 - 1964 komplexně přestavěno krčské nádraží. V té době se podařilo výpravní budovu stanice výrazně přiblížit tehdejšímu centru Dolní Krče. Jenže o dvacet let poté bylo všechno jinak. Většina zástavby Dolní Krče byla zdemolována, aby ustoupila stavbě silniční Jižní spojky a krčské nádraží se ocitlo daleko od veškeré zástavby a stranou od hlavních tahů městské hromadné dopravy, což se odrazilo i na jeho využití cestujícími. V souvislosti se začínající výstavbou Odstavného nádraží Jih byla v roce 1970 zrušena i zastávka Praha-Michle. V roce 1973 byl úsek Praha-Vršovice - Praha-Krč společně s Jižní spojkou a tratí Praha-Smíchov - Beroun elektrizován stejnosměrnou napájecí soustavou o napětí 3 kV.

Tím ale změny na trati zdaleka nekončí. Na sklonku éry socialismu v osmdesátých letech 20. století byla připravována stavba nové komunikace do Modřan a Komořan včetně výstavby tramvajové trati. Původní železniční trať vedená téměř centrem starých Modřan musela ustoupit na přeložku vedoucí až téměř po pravém břehu Vltavy, za všemi průmyslovými podniky. Původní zastávka byla nahrazena novým nástupištěm v pozměněné poloze, avšak se shodným názvem Praha-Modřany zastávka. Provoz na nové přeložce byl zahájen v červnu 1991. Poslední změnou je vybudování nové železniční zastávky Praha-Komořany v roce 1997. V návaznosti na to přestaly vlaky zastavovat ve stanici Praha-Modřany, která od té doby slouží výhradně k provozním účelům.

Na závěr se ještě zmíníme o jedné perličce, která představuje první, byť nepříliš úspěšný pokus o integraci železnice do pražské městské dopravy. Od roku 1899 byla v provozu vlečka ze železniční stanice Braník-Hodkovičky do cementárny v Podolí. V roce 1910 byla otevřena tramvajová trať od Národního divadla do Podolí. Původně plánované pokračování do Braníka bylo odloženo. Projekt odsunula první světová válka. Po jejím skončení vznikla iniciativa zavést osobní dopravu na vlečce podolské cementárny. Pravděpodobně od 19. ledna 1919 bylo zavedeno šest párů vlaků mezi stanicemi Zbraslav-Závist (nyní Praha-Zbraslav) a zastávkou nazvanou Podol cementárna. Na vlečce ležela ještě zastávka Bráník přístaviště. Již k 1. září 1919 byl provoz zastaven, využití cestujícími zřejmě nenaplnilo očekávání.

V roce 1921 byl opět připravován projekt tramvajové trati do Braníka a zvažovala se i možnost provozu tramvají po vlečce. V první fázi měla být na vlečce zavedena osobní doprava, ve výhybně v Podolí měla být vybudována kolej pro odstavování železničních vozů. Kromě toho sem měla být prodloužena tramvajová trať. Po dokončení tramvajové trati k podolské cementárně byla od 2. července 1922 opět zahájena alespoň letní víkendová doprava po vlečce. Osobní doprava na vlečce opět nenašla dostatečné využití, a tak byla od 7. srpna 1922 definitivně zastavena. Tramvaje dojely do blízkosti branického nádraží teprve v lednu 1933, kdy byla zprovozněna trať k branickým ledárnám. Přímo před budovu stanice začaly tramvaje zajíždět až v červenci 1959.

Kam na výlet s linkou S80 

Úsek z Prahy do Vraného nad Vltavou je popsaný u linky S8.

Od žst. Měchenice vede modrá značka s trasou podrobněji popsanou od žel. zast. Všenory na lince S7 (8,5 km přes obec Jíloviště stejně jako podchodem u zastávky autobusu Jíloviště, rozc. Trnová).

Žel. zast. Bojov spojuje žlutá značka přes rozcestí U Šraňku (7 km) na brdské hřebenovce s železniční zastávkou Všenory (12 km) na lince S7, odkud je podrobněji popsaná. Opačným směrem vede do Hvozdnice (3 km, BUS PID), lokality Hvozdy, zástavby Masečína (5 km, BUS PID) a směřuje ke Kocábě (7 km) a jejím údolím do Štěchovic (11 km, BUS PID). Pod štěchovickou přehradou začíná asi 6 kilometrů dlouhá naučná stezka Svatojánské proudy, vedená po skalách levého břehu Vltavy až k slapské přehradě. V září a říjnu 2012 bude stezka přerušena v úseku podél hráze štěchovické přehrady. Zelená značka přes Sloup (3 km) přichází k Vltavě u soutoku se Sázavou a pod mostem Vltavanů a okolo přístaviště osobních lodí v centru Davle (5 km) vede přes nyní již jen lávku (Starý davelský most) k žst. Davle (6 km, linka S8).

Od železniční zastávky Bojanovice směřuje modrá značka přes stejnojmennou obec (2 km) a z údolí Kocáby (5 km) stoupá do chatové oblasti Na Slapech (9 km) a pokračuje okolo motorestu (BUS PID) do dolní části obce Slapy (10 km) a odtud po červené přes Buš (12 km, BUS PID) a Čím (15 km, BUS PID) k Živohošťskému mostu (18 km) a k přístavišti letního přívozu s několika páry spojů nedaleko kostela (19 km).

Od motorestu ve Slapech (9 km, BUS PID) je možné pokračovat po zelené na rozcestí několika značek do všech směrů Pod Homolí (12 km), nedaleko horní nádrže přečerpávací vodní elektrárny Štěchovice. Po modré je možné se odtud vydat přes zástavbu Třebenic (14 km, BUS PID) a po hrázi Slapské přehrady k hlavnímu přístavišti slapské lodní dopravy na pravém břehu (15 km, BUS PID). Než jít po frekventované a nepříliš přehledné silnici, je lepší pokračovat po značce do obce Rabyně (16 km). Ke konečné autobusů a kempům na Nové Rabyni (17 km) odtud vede neznačená bezpečnější cesta.

Z rozcestí Pod Homolí (12 km) lze pokračovat po zelené nejkratší cestou do Štěchovic (15 km, BUS PID) a po mostě Dr. Edvarda Beneše, který je národní kulturní památkou (při dokončení v roce 1939 bylo jeho rozpětí 114 metrů největší na území Československa), přes Hradištko (18 km, BUS PID), zástavbu Pikovic (20 km, BUS PID) a po lávce přes Sázavu k železniční zastávce Petrov (21 km, linka S8).

Od žel. zast. Rymaně vede žlutá značka přes náměstí v Mníšku pod Brdy (2 km, BUS PID), zástavbu Stříbrné Lhoty (4 km, BUS PID) a rozcestí s brdskou hřebenovkou Na Rovinách (5 km) do Kytína (7 km, BUS PID) a přes rozcestí nedaleko chatové oblasti Chouzavá (10 km) na rozcestí v údolí Voznického potoka (12 km) a odtud po zelené do Voznice (13 km, BUS PID) a k žel. zast. Malá Hraštice (18 km, linka S80).

Opačným směrem žlutá z mníšecké městské části Rymaně směřuje přes Zahořany (1 km) a zástavbu Senešnice (5 km) do Velké Lečice (9 km) a odtud po zelené údolím Kocáby do zástavby Malé Lečice (11 km) a poté nejprve po modré a dále po žluté do Štěchovic (21 km, BUS PID). Z Velké Lečice (9 km) lze pokračovat po zelené také proti proudu Kocáby na náměstí do Nového Knína (13 km, BUS PID). Značka v tomto úseku sleduje dále popisovanou naučnou stezku Nový Knín a okolí.

Železniční stanice Mníšek pod Brdy, vzdálená asi 2 kilometry od města, nabízí modrou značku směrem na Zahořany (1 km, BUS PID), Bratřínov (7 km, BUS PID) a k hájovně U Kocáby, odkud lze pokračovat podél Kocáby postupně po zelené, (jiné) modré a žluté do Štěchovic (15 km, BUS PID). Neznačená cesta ulicí od nádraží podél trati směrem do Prahy nás asi po kilometru přivede ke žluté z Rymaní. Po pěšině směrem k autoservisu a hřbitovu je cesta do města kratší, v asi 400metrovém úseku však vede po silnici bez chodníků. V centru Mníšku, na náměstí F.X: Svobody, začíná asi 4 km dlouhá naučná stezka Mníšek pod Brdy, která obchází Zámecký rybník a stoupá na Skalku. Seznamuje nejen se zdejším literárním hrdinou Kájou Maříkem, ale také s jeho autorkou Marií Wagnerovou-Černou. Na Skalce na ni navazuje kratičká naučná stezka Barokní areál Skalka, seznamující s kostelem, jehož interiér připomíná jeskyni, i historií již částečně obnovených budov kláštera. Těžba železné rudy pod návrším Skalky do konce 60. let totiž vedla k následným propadům a poškození budov. Poustevna na konci zdejší křížové cesty je oblíbeným sídlem kardinála Vlka.

Železniční zastávku Malá Hraštice lze vzhledem k nadmořské výšce využít pro výlety do bohužel poměrně vzdálených Brd, přesněji jejich části Hřebeny. Zelená značka míří přes Voznici (5 km, BUS PID) a hájovnu Knížecí Studánky (10 km) na Stožec na červené brdské hřebenovce (12 km). Po levé straně se zde rozkládá přírodní rezervace Hradec, táhnoucí se po vrstevnici výšky 400 metrů ke stejnojmennému vrcholu. Po hřebenovce se lze vydat jihozápadním směrem přes hájovnu a rozcestí Jelení palouky (15 km), sedlo (19 km) a vrchol (20 km) Kuchyňka, rozcestí Pod Provazcem (22 km) a rozcestí Komorsko (24 km), kde se hřebenovka stáčí k severozápadu a pokračuje přes rozcestí Nad Křižatkami (25 km), Křižatky (26 km) a Klínek (27 km), rozcestí u viklanu a Plešivecké sedlo (28 km), vrchol Plešivce (29 km) a rozcestí na Plešiveckém hřebeni (30 km). Červená sestupuje přes rozcestí Lhotka (33 km) k žel. st. Lochovice (35 km, linky S60 a S76).

Opačným směrem je možné jít po hřebenovce ze Stožce (12 km) přes rozcestí Na Soudném (17 km, možnost odbočení do 2 km vzdáleného Kytína – BUS PID), Na Rovinách (19 km, přímo 1 km do zástavby Stříbrné Lhoty – BUS PID) a Červený kříž (20 km) na Skalku (22 km), kde je možné odbočit do Řevnic k lince S7 nebo do Mníšku pod Brdy na náměstí (BUS PID), případně po žluté až k žel. zast. Rymaně nebo po výše popsaných neznačených cestách k žst. Mníšek pod Brdy (obě na lince S80). Podrobnější popis tras je u příslušných linek.

Hřebenovka pokračuje přes rozcestí U Trojáku (25 km) a U Šraňku (26 km, možnost odbočení do Dobřichovic k lince S7 nebo do Řitky a dále do Bojova k lince S80) a rozcestí Černolice (28 km, možnost odbočení do Všenor k lince S7). Červená pokračuje po okraji zástavby Černolic a okraji přírodní památky Černolické skály a přes Jíloviště (35 km, BUS PID) ke konečné městských autobusů Baně (40 km) v pražské části Zbraslav.

Od žel. zast. Stará Huť se lze vydat po modré značce přes zástavbu Strže (2 km) a přes rozcestí U Čtvrtého hamru (4 km) do novoknínských městských částí Chramiště (8 km) a Libčice (11 km), mezi nimiž značka vede po okružní části cekem více než 15 km dlouhé (cca 25 km včetně návratu) naučné stezky Kozí hory a Libčice. Modrá pokrčuje do Prostřední Lhoty (14 km, nejlepší autobusové spojení) s muzeem života ve Středním Povltaví a na rozcestí Pod Veselým vrchem (14,5 km) končí. Setkává se zde s asi 7 km dlouhou naučnou stezkou Zlaté Psí hory, seznamující s ložisky zlata na Mokrsku. Žlutá směřuje na JZ k asi 1 km vzdálené rozhledně na Veselém kopci. Opačným směrem žlutá vede na rozcestí Nad Sejckou hájovnou (15 km) Svah v táhlém zákrutu řeky je přírodní rezervací Vymyšlenská pěšina, ceněnou pro výskyt původních bylin i drobných živočichů. Dále lze pokračovat po zelené přes Sejckou Lhotu (16 km), rozcestí Besedná (19 km), Křeničnou (21 km) a rozcestí na silnici k Živohošťskému mostu (22 km) na Živohošť ke kostelu a letnímu přívozu (24 km). Vzhledem k pouze pěti párům jeho spojů je možné pro přeplavbu využít také lodní dopravu z asi kilometr po proudu vzdáleného přístaviště. Pravý břeh Vltavy (Novou Živohošť, součást obce Křečovice) obsluhuje v letním období denně několik autobusových spojů. Na Živohošť ke kostelu lze využít z rozcestí Nad Sejckou hájovnou (15 km) také asi 2kilometrový úsek naučné stezky Vymyšlenská pěšina, směřující po stráních nad Vltavou k osadě Kobylníky, a bez slepých odboček přibližně 7 km dlouhou Drtinovu naučnou stezku, která se dotýká pásových značek na rozcestí Besedná (20 km) a u kostela na Živohošti (24 km).

Opačným směrem ze Staré Huti modrá vede po frekventované silnici k nádraží v Dobříši (1 km, linka S80). Vhodnější je trasa po žluté značce na sever a asi po 600 metrech vlevo do podchodu pod rychlostní silnicí a do kaštanové aleje, která nás přes železniční přejezd dovede ke zmiňovanému cíli modré značky (2 km). Žlutá značka vede na rozcestí lesních cest na 413 metrů vysokém kopci Králova stolice (3 km, cesta VJV směrem míří k asi 1,5 km vzdálené zastávce Mokrovraty na lince S80) a přes Voznici (5 km, BUS PID) do chatové osady Chouzavá (7 km). Silnička přímo odtud pokračuje do Kytína (9 km, BUS PID), po silničce vpravo dojdeme okolo obalovny a vysílače pro mobily na Malou Svatou Horu (9 km, BIS PID). Po modré značce se dostaneme do centra Mníšku pod Brdy (13 km, BUS PID). Opačným směrem ze Staré Huti směřuje žlutá po delší trase přes rozcestí Josefovo údolí (3 km) na rozcestí U Čtvrtého hamru (6 km) a z novoknínské místní části Kozí Hory (9 km) sleduje naučnou stezku Kozí Hory a Libčice až na její začátek v Novém Kníně (12 km), kde začíná také asi 9 km dlouhá okružní naučná stezka Nový Knín a okolí, která seznamuje s geologií míst dávné těžby zlata a vede směrem na SV od města.

Od žst. Dobříš vede žlutá značka přes centrum města (2 km, BUS PID) a přes hřeben Hřebenů k žel. zast. Hostomice (17 km, linka S76), odkud je její trasa podrobněji popsaná. Z náměstí v Dobříši (2 km) je možné vybrat modrou a přes Stožec (10 km) dojít na železniční zastávku Všeradice (14 km, linka S76), případně až na rozcestí Housina (20 km) a odtud pokračovat po červené k Šemíkovu hrobu do Neumětel (23 km) a další 2 km po silnici ZJZ směrem po neznačené trase na stejnojmennou žel. zast. linky S76. K <b>modré značce</b> z náměstí v Dobříši na sever je možné projít od nádraží zkratkou po komunikaci podél slepého zakončení trati na sídliště Větrník. Přes rozcestí v údolí Voznického potoka (5 km) a již zmíněnou chatovou zástavbu Chouzavé (7 km) značka vede poblíž Malé Svaté Hory na náměstí do Mníšku pod Brdy (12 km, BUS PID).

Fotogalerie 

Linka S80

Autor: ROPID

Popis: Čisovice - nádraží

Linka S80

Autor: ROPID

Popis: Dobříš - nádraží

Linka S80

Autor: ROPID

Popis: Klínec - žel.st.

Linka S80

Autor: ROPID

Popis: Mníšek pod Brdy - zámek

Linka S80

Autor: ROPID

Popis: Nový Knín - muzeum zlata

Linka S80

Autor: ROPID

Popis: Praha-Braník

Linka S80

Autor: ROPID

Popis: Praha-Komořany

Linka S80

Autor: ROPID

Popis: Slapy - NS Svatojánské proudy

Linka S80

Autor: ROPID

Popis: Slapy - NS Svatojánské proudy

Linka S80

Autor: ROPID

Popis: Stará Huť - mohyla u rybníka Strž

Linka S80

Autor: ROPID

Popis: Vrané nad Vltavou - nádraží